Historie
Historie řady se začala psát už v roce 1982, kdy bylo
rozhodnuto o vývoji a parametrech nového modelu. Měla nahradit doposud
historicky nejúspěšnější řadu W126. Konstruktéři se opět zaměřili na aktivní a
pasivní bezpečnost i komfort a pohodlí posádky. Oficiálně byl vůz představen
veřejnosti na Ženevském autosalónu v březnu 1991. Design odpovídal tomu, na co
již zákazníky připravoval roadster řady R129, nástup aerodynamiky. Poznamenal i
tvar tradiční masky, u sedanů nahoře na masce umístěná hvězda zůstala, ale
posunutá až na kapotu motoru. Nicméně i maska samotná doznala změn, nyní byla
umístěná až v dopředu protažené kapotě motoru a obsahovala tenčí žebra. Výrazný
sklon zdůrazňoval koncepci automobilu a dával najevo potenciál většinou úplně
nových pohonných jednotek. Obecně lze říct, že nový model S třídy byl pojat
jako kompromis co nejlepší aerodynamiky a ještě akceptovatelné použitelnosti v
denodenním provozu. Nejvíce je to vidět na bočním klínovém profilu dlouhé
karosérie.
Nabídka vnitřního prostoru byla jedním z nejvíce řešených témat. Řada W140 také
zato vděčí svým značným rozměrům, sedan SE je dlouhý 5,11. Tradičně nabízený o
100mm prodlouženy model SEL až
S ohledem na životní prostředí a spotřebu pohonných hmot byly použité agregáty
vybavené čtyřventilovou technologii a efektivnějším systémem řízením motoru.
Vstřikování bylo řízeno elektronicky. Postaralo se s nástupem nové pětistupňové
automatické převodovky ( k dispozici od června 1995 ) o další výrazný pokles
spotřeby pohonných hmot. Nová převodovka se stala díky své hmotnosti a rozměrům
nejmenším a nejlehčím pětistupňovým automatem na světě. Elektronickému řízení
zároveň výrazně omezilo počet použitých součástí. Technika regulace prokluzu
měniče a jeho přemosťování se postaraly o efektivnější přenos výkonu. Díky
mnohem větším rozměrům a bezpečnostní i komfortní výbavě značně vzrostla
hmotnost automobilu, mnohem účinnější a výkonnější motory tedy měly co dělat
aby potenciální ztrátu dynamiky kompenzovaly. Byť byl nástupce řady W126
rychlejší a úspornější, moderní podvozek měl co dělat aby stačil zajistit 2,5
tuny těžké limuzíně odpovídající ovladatelnost. Na životní prostředí se
pamatovalo už při výrobě automobilu, nepoužívaly se žádné skleníkové plyny a
plasty byly důsledně značené pro následnou recyklaci. Nehledě nato, že pokud to
bylo možné regranulát se používal i k jejich výrobě.
Komfort začínal konstrukcí podvozku s použitím pomocných rámů zamezujících
přenosu vibrací do karosérie, důležitou vlastností je i zachování chování
podvozku u různě zatíženého automobilu. Elektrické stahování oken a centrální
zamykání je bez výhrady standardem, stejně jako dvojité skla. Sklápěcí zrcátka
a systém teleskopických "tykadel" usnadňoval manévrování ve stísněném
prostoru. V květnu 1995 se objevil v ceníku na přání ultrazvukový systém
"Parktronic", pro dvanáctiválec ale už jako standard.
"Tykadla" zmizely z veškeré produkce. Další zajímavý prvek výbavy,
systém ESP se objevil na přání u všech osmiválců v srpnu 1995, od prosince 1996
i pro šestiválce s automatem. Červen 1996 znamenal montáž nové pětistupňové
převodovky ( a konec staré čtyřstupňové ) i pro šestiválce ( k motoru
Výroba
Pouhé tři roky po uvedení W126, tedy v roce 1982 dostali vývojáři zelenou a ve
Stuttgartu se začalo pracovat na novém projektu s označením W140. První
designérské studie byly hotovy již do roku 1985. Snad to způsobila příliš velká
popularita W126 ale studie si zprvu hledaly svůj charakter v příliš
futuristických tvarech. Vývoj W140 byl dobou rychle se rozvíjející výpočetní
techniky a postupně se odkrývali nové možnosti aerodynamiky i konstrukce.
Šéfdesigner Bruno Sacco ji zapojil do vývoje a na počítačovém modelu studie
byly testovány kolize ze všech stran při nejrůznějších rychlostech. Tyto
požadavky se také odrazily ve výsledné podobě podvozku a především části pod
motorem. Nejenže tyto partie vykazovaly vlastní příznivou aerodynamiku, ale
svou pevností a řešením sklonu učinili z W140 vůz který má při čelní kolizi s
protijedoucím vozidlem tendenci stlačit jeho příď pod sebe. W140 byla těmito
body postavena do role vozu který musí nabídnout nevídanou bezpečnost
přirovnatelnou do situace srážky tanku s dětským kočárkem. Vůz tímto řešením
oslňuje dodnes svou pasivní bezpečností a stává se postrachem jiných vozů.
Téměř totožná studie s vyráběným vozem byla hotova v letech 1986-87. Bruno
Sacco pečlivě zvažoval míru použitelné invence a původně futuristické vize studií
pečlivě zjemnil tradičními prvky vycházející v té době především z modelů W201,
W124 a vyvíjené R129. Výrobce stále dokazuje svůj správný přístup k invenci a
testované prvky které se dříve zdály jako užitečné avšak prozatím nepoužitelné
se kombinují s možnostmi nově vyvíjených vozů a například při vývoji W126
odděleně vznikal zakázkový list „nevyužitých možností“ které prvními krůčky
předurčovaly charakter i vizáž W140 i W220.
Jednalo se o nejrůznější prvky
které se však vzhledem k datu svého vývoje jevily příliš nákladné, těžké a
elektronické systémy se nevykazovaly jako dostatečně rychlé. Za všechny budu
jmenovat elektrohydraulické tlumiče testované už na W126 a k výrobě dovedené u
W220.
Komfort a
bezpečnost posádky
Na prvním místě byla převážně
bezpečnost, poté výjimečný komfort jízdy, jaký tu ještě nebyl. K naplnění
těchto skutečností musel být vytvořen velký vnitřní prostor což jednoduše
znamená délku karoserie 5,11m , 1,89m šířku (bez zpětných zrcátek) a 1,48m
výšku. Dvojité zasklení oken se musí starat o příjemné ticho a dobré klima.Tak
zůstává všední hluk ulice venku a posádce bude garantována odpovídající jízda.
Skleníkový efekt se díky tomuto řešení nezvyšuje ani ni při plně obsazeném
voze. Nová generace multikonturově tvarovaných sedadel a bočním vedením které
se dá el. nafukovat (seřizovat) se starají o lepší boční vedení, držení těla a
zabraňují únavě. Sedadla jsou samozřejmě do všech možných stran seřizovatelná
takže přinášejí pohodlí jako doma na televizní sedačce. Na přání je do nich instalována
masážní vložka. S tlačítkovými spínači je také možno seřizovat výšku sedáku,
případně i hloubku sedadla vysunutím jazyků pro podporu stehen. Na přání se
také dodávají loketní opěrky s uzamykatelnou schránkou. Zejména diplomatické
vozy jsou vybaveny vskutku bohémsky - v zadní části el. záclonkami, které jsou
schovány v trojúhelnících zadních dveří, nebo stolečky el. výklopné z předních
sedadel. Na středový tunel již byla standardně instalována přední opěrka, ale
tato zvýšená část mohla pokračovat až k zadnímu sedadlu a v jejím prostoru mohl
být schován fax nebo CD měnič. Výškově nastavitelné bezpečnostní pásy s různým
předpětím dávají pasažérům pocit že pás vůbec nemají, avšak v kombinaci s již
tradičními rozbuškami napínačů zcela plní svůj úkol. O lepší klima se také
stará plně automatická klimatizace ze které je vzduch vháněn přes aktivní uhlí
a pilový mikrofiltr, který udržuje vzduch čistý.
Inovace
Aby šel otevřít kufr bez ušpinění na
znečištěném autě otevírá se otočením klíče v zámku nebo stisknutím tlačítka
dálkového ovládání, popřípadě tlačítkem na středové konzole. Dva velké stěrače
očistí 90 procent čelního skla což je rekordní plocha očištěná stěrači u všech
aut vůbec. Pro zviditelnění obrysů vozidla pro řidiče při parkování jsou zadní
blatníky tykadly které se sami vysunou při zařazení zpátečky. Tykadla nebyli
přes zadní opěrky hlavy z místa řidiče dobře viditelné, tak byly později
prodlouženy z původních 6,5cm na 8,5cm. Komfort odpružení a jízdní vlastnosti
jsou zajištěny nezávisle uloženou zadní nápravou tvořenou z kyvných ramen,
dvojitá přední řídící náprava a adaptivní systém pružení podvozku komfort ještě
více zvětšují a také boční náklon byl díky rafinované technice zřetelně snížen.
Signalizace funkce ABS je dále ponechána krátkým měkkým pulzováním brzdového
pedálu. Pohybování v těžkém provozu a ve městě zajišťuje vyvinuté servořízení s
proměnlivým účinkem. Zámek dovírání dveří opatřený servem pečuje o tiché a
lehké dovření velkých těžkých dveří. Centrální zamykání zamkne všechny dveře za
1,7s místo dosavadního systému u kterého to trvalo 2,5s, vevnitř každých dveří
je totiž samostatná jednotka centrálního zamykání.
Elektronický systém
CAN
Nový systém CAN (control area network
- místní řídící sít) předběhl všechny ostatní německé automobilky přinejmenším
o pět let a toto prvenství bude ještě dlouho zárukou výsadního postavení nových
Mercedesů. Tento systém sdružuje současně řídící jednotky pro zapalování,
vstřikování paliva, elektronický plynový pedál, ASR a režim automatické
převodovky v jednom způsobu připojení. Automatická převodovka má nyní “rozum“,
umí rozeznat aktuální jízdní situaci a optimálně tak řadit. Tak byla dosažena
výkonnost a vzájemná funkčnost harmonického celku. Datový přenos CAN předává
pouze jednoduché číselné hodnoty, přesto je 10x rychlejší než telefonní linka
ISDN u Telecomu. Počítač a jeho řídící jednotky jsou uzavřeny v boxu který je
větraný ale nepropustí vlhkost a prach. Pokud něco zafunguje byť jen jednou
nesprávně má počítač opravný program, jednotka identifikuje hodnotu a sama
ověří zda tento rozdíl oproti normálu nebyl způsobený okolními podmínkami jako
teplota či vlhkost a k senzoru který odeslal tuto hodnotu přistupuje přes
jakousi opravnou položku. Auto se v mnoha případech dokáže opravit v podstatě
samo. Kontrolka na tachometru upozorní na případnou chybu, v servisu se auto
připojí na diagnostický počítač a chyba se v mnoha případech zjistí s takovou
přesností, že poukáže přímo na vadnou či poškozenou součástku. Řidič tedy
nemusí složitě vysvětlovat co mu auto dělá a tak různě když s autem není něco v
pořádku.
Staré heslo“V Mercedesu je tolik
elektroniky kolik je nutné, v BMW kolik je možné“ nyní musíme postavit do
světla současnosti a stále mu můžeme dát za pravdu, stačí ze zadívat na
jednoduché ovladače v nové W220 a komplikovaný systém BMW I-Drive, nebo si
porovnat vozy těchto konkurenčních automobilek po deseti letech stáří. Dříve se
Mercedes mnoha elektronickým pomocem vyhýbal z důvodu častých poruch vlivem
střídaní tepla a chladna. Nebylo by na místě tvrdit že W140 se obešel zcela bez
potíží s elektronikou, ale počínaje rokem 1993 mohla jít W140 svou
spolehlivostí příkladem všem luxusním vozům.
Turbodiesel konečně
i pro Evropu
Před 22 lety, v roce 1978,
Daimler-Benz uvedl na trh první 300 SD jako spojení sedanu nejvyšší třídy a
vznětového motoru. Opravdovou novinkou bylo tehdy použití turbodmychadla, čímž
se výkon dostal na přijatelnou úroveň a díky vysokému točivému momentu a
cílovému trhu (300 SD bylo určeno pouze pro severoamerické zákazníky) byla tato
kombinace postačující. Hospodářská recese a technologický vývoj se postaraly o
průnik vznětových motorů. Nový sedan třídy S se tak poprvé nabízel s naftovým
agregátem na všech trzích. Motor OM 603 D 35A nebo chcete-li OM603.971 je
odvozen od třílitrového motoru řady W124. Objevil se už v poslední sérii W126.
Zvětšený zdvih a jinak nastavená regulace plnění a vstřiku má za úkol rozšířit
použitelné spektrum otáček a posunout ho co nejníže. Motor byl vyvíjen pro
nasazení v těžších automobilech tříd S a G. Proto i přes o půl litru větší
zdvihový objem doznal maximální výkon jen minimálních změn, narostl ovšem
kroutící moment. S ohledem na stále přísnější emisní předpisy nově uplatňované
i na šířící se vznětové pohonné jednotky byl motor osazen systémem recirkulace
spalin a pro některé trhy i ranou verzí oxidačního katalyzátoru. Ten se ovšem
postaral o určité problémy jinak oblíbených vozů. S ohledem na mamutí rozměry
mamutu a vysokou hmotnost byla spotřeba 300 SD velice sympatická. Pověst
vznětových agregátů od Mercedesu se postarala o slušný odbyt. Hotelové V.I.P. i
spořiví zákazníci toužící po S třídě v Evropě, konečně našli v nabídce značky
zajímavý model.
První motor V12
Dvanáct válců. Každý trošku znalý milovník automobilismu
ví, že k dokonale vyváženému chodu stačí motoru válců osm. Ale taky ví že v
historii automobilismu se objevují i konstrukce s šestnáctiválci. Proč? Protože
cílem výrobců exkluzivních a luxusních automobilů je nabídnout zákazníkům více.
Poskytnout jim možnost vyniknout, zapůsobit i odlišit se. Tak se pro novou řadu
W140 zrodil v roce 1991 dvanáctiválec. Agregát s označením M120 nahrazoval
osmiválcový motor Systém
vstřikování Bosch LH ( hot-wire air-mass sensor ) nahrazuje od 6/93 systém HFM
( Bosch ME engine management ). Od tohohle data jím disponují všechny používané
zážehové motory.
Ve své době představoval špičku, dnešní dvanáctiválce (
stejně jako ostatní vidlicové motory Mercedes ) disponují tříventilovou
technologií a dvojicí zapalovacích svíček na válec, stavitelnými ventily a v
případě dvanáctiválce i přeplňováním dvojicí výfukových dmychadel. Mercedes
dokonce používal u prvních dvanáctiválcových modelů W220 vypínaní řady válců v
režimu částečného zatížení.
použito z: www.mercedes-classic.cz